Zahradní slavnost

Každá dobrá hra musí platit pořád, neboť se musí dotýkat věcí trvalých. Tvrzení Václava Havla dokládá jeho první celovečerní titul v provedení Slezského divadla Opava. Zahradní slavnost napsal Václav Havel pro pražské Divadlo Na zábradlí, kde byla v režii Otomara Krejči uvedena 3. prosince 1963. Jestliže po čtyřiceti sedmi letech vzbuzuje tato hra ve svěžím provedení činohry Slezského divadla a v režii Rudolfa Tesáčka bouřlivé reakce diváků, je to jen dokladem Havlova tvrzení, že každá dobrá hra musí platit pořád, neboť se dotýká věcí trvalých. Chameleonská mnohomluvná přizpůsobivost je základním rysem postav Havlova absurdního dramatu, ať už se nacházejí uvnitř, či vně Likvidačního úřadu, případně jsou, či nejsou členy Zahajovačské služby, která se má ostatně také likvidovat. A ti, kterým je Likvidační úřad a Zahajovačská služba, respektive jejich likvidace šumafuk, moudře mlčí a zabývají se třeba láskou. Jen se s ní musí ukrýt do skříně. oficiální text distributora